Lev Krča (1902–1945)
V letech 1928–1931 studoval Lev Krča na Škole architektury AVU v Praze u Josefa Gočára, v letech 1931–1938 provozoval společný architektonický ateliér s Jaroslavem Kinclem a Stanislavem Tobkem, od roku 1938 působil jako samostatný architekt. V roce 1931 se stal členem Sdružení architektů, Asociace akademických architektů a Levé fronty, roku 1933 vstoupil do Svazu socialistických architektů. Jako sokol se zaměřoval na sportovní stavby, které se postupně staly těžištěm jeho tvorby, vydal dokonce příručku o úpravě hřišť. Sportu se věnoval také jako fotograf a filmař. Své tvůrčí zásady shrnul v časopise Architekt: „Než si vezme architekt do ruky rýsovadlo, nechť si uvědomí dvě maličkosti: že lidé jsou pohodlní a že sportovci jsou také lidé.“ Samostatně postavil obchodní dům ve Vacově a dělnickou kolonii Mautnerových textilních závodů v Náchodě, vyprojektoval penzion Cyrila Musila ve Studnicích, rodinný dům Věry a Bohuše Míčkových v Novém Městě na Moravě, spořitelnu ve Velké Bíteši, sportovní park ve Zlíně a stadion Stráže bezpečnosti v Praze, zúčastnil se soutěží na stadiony v Náchodě a v Domažlicích a na náměstí v Hořicích. Za války se zapojil do odboje, zemřel během náletu v rodné Velké Bíteši.
Stanislav Tobek (1907–1981)
Mezi Gočárovy žáky patřil také Stanislav Tobek. Upozornil na sebe vilou Maxmiliána Záveského v Dobřichovicích (se Lvem Krčou), jeho nejznámější stavbou je však Dům bratří Čapků v Budislavi u Litomyšle. Pokus o typizované funkcionalistické řešení představuje dům v ulici Charlese de Gaulla v Praze-Bubenči. Po roce 1950 se zaměřoval na průmyslové stavby. V době svého uvěznění v pankrácké věznici navrhl s dalšími příslušníky generace meziválečné avantgardy jako člen tzv. „Basaprojektu“ rekreační středisko ÚV KSČ Orlík, paradoxně v duchu myšlenek, za které byl tehdy perzekuován (architektonický kosmopolitismus, modernistický formalismus a funkcionalistická minulost).
Jaroslav Kincl (1900–1972)
Mezi nejznámější samostatné stavby Jaroslava Kincla patří sokolovna a Husův sbor církve Československé husitské, které vyprojektoval, ještě než v letech 1929–1932 studoval u Josefa Gočára. Pro své rodiče přestavěl hostinec Na Špici v Brně-Řečkovicích a v téže čtvrti postavil soukromou vilu v Žilkově ulici.
Společné práce ateliéru Krča–Tobek–Kincl
Krča, Tobek a Kincl jako jedni z prvních realizovali rodinné domy s malometrážními byty s použitím ocelových konstrukcí, např. v dělnické kolonii pro Vítkovické železárny. Nejbližším příkladem takto řešeného domu je vila obvodního lékaře Josefa Železného v Jimramově, z dalších lze uvést rodinný dům v ulici K Habrovce v Praze-Krči a dvojdům v Nepomucké ulici v Praze-Košířích. Za nejvýznamnější realizaci ateliéru Krča–Tobek–Kincl je pokládán sportovní areál Vítkovických železáren v Ostravě-Vítkovicích. Sportovní stadion s částečně krytou tribunou představuje shrnutí jejich zkušeností, získaných jednak studiem zahraničních realizací a odborné literatury, jednak vlastními poznatky z Krčovy dlouholeté sportovní a organizátorské činnosti v Sokole. Z dalších společných prací společného ateliéru je možné zmínit projekty orlovny v Novém Městě na Moravě, sokolovny v Trnavě, Praze-Vinohradech, Praze-Michli, Liberci, Třinci, Ludkéřovicích, České Lípě nebo v Domažlicích či účast na soutěžích na finanční úřad v Mukačevě a na reálné gymnázium v Ružomberku.
Text: Jan Pulkrábek